Česká strava lidová

6. února 2011 v 15:45 | richard |  Nedělní literární chvilka
Občas si v antikvariátě a nebo i v klasickém knihkupectví udělám radost nejen "vinnou" literaturou, ale též knihou kuchařskou nebo o jídle vůbec. Již léta okupuje čestné místo v mé knihovně Česká strava lidová z roku 1945 od M. Úlehlové-Tilschové.

Na úctyhodných šestsettřicíti stranách pojímá dosti ze široka téma stravovacích obyčejů prostého lidu zejména v zemi české, moravské a slezské, autorka však též občas zabrousí do zemí okolních, ale i značně vzdálených - v oblibě má uvádění příkladu prosté stravy jednoho tuze zdravého a velmi dlouhověkého národa kdesi kolem Karákorámu a Hindikúše, Hunsů, a to hned na několika místech v knize.
Českou stravu lidovou mám prolouskánu samozřejmě několikrát, spíše na několikrát až na mnohokrát, třeba tématicky - jsou zde kapitoly věnované např. stravování ve svátky i půsty (Půst a posty, Velikonoce, Vánoce, Masopust a hody, Narození, Úmrtí, Svatba), stravování přírodními zdroji (ořechy a oříšky, lesní ovoce, plané plody, sladká míza stromů, byliny a kořínky aj.) a samozřejmě v hospodářství (mléko, brambory, maso, řepa, chléb aj.). Zřejmě se tu nebudu podělovat se zážitky z České stravy lidové jen jedenkrát, protože jde o skutečně poutavé čtení. Tentokrát jsem se začetl do kapitolky "Na pastvě a u vody", kde autorka krásně popisuje jak, kdy a co se jedlo :-)

..."Různí živočiši, ať drobní ssavci nebo ptáci, ať rozmanitá "žúžel" - jak podle Bartoše na slováckém Podluží nazývají souborně plazy i obojživelníky - a "chrobáně" poskytují však nejen nepatrný mlsek, nýbrž často i vydatnější pečínku. Předně pasáci, jak zaznamenává Klvaňa, vylévají tu a tam vodou ze širáků sysly z nor a často je na pastvě pekou a jedí. Proto se např. v blízkosti Bzence a Mor. Písku posmívají pasáčkům: "V Domaníně na vršku, visí sysel za nožku. Písečtí se sběhli a sysla jim snědli".
Maso syslí je prý velice chutné a podobné králičímu, zajímavé je však, že nejvíce ceněna jsou syslí játra, která se schovávají těm, kdo mají "vlčí mlhu". Tu opět dostává se k slovu zdravý pud, který vede dosud primitivy, jako na př. Eskymáky k správnému ocenění a rozdělení ulovené kořisti. Nejvíce ceněny jsou tu vždy vnitřnosti. A skutečně jejich biologická hodnota je mimořádná, jak pro hojnost železa, tak vitaminů. Játra obsahují také mnoho vitamínu A, který podmiňuje zdravý vývoj povrchní vrstvy rohovky a proto jsoiu dobrým lékem proti šerosleposti, lidově zvané "vlčí mlhou". (V tomto ohledu je připomínka sysla velmi důležitá, neboť začíná být opět tu a tam pozorován v současných vinicích - může tak být zpestřením svačiny nejednoho viničního dělníka - pozn. RS)
Vydatné sousto poskytují také ježci, kteří jsou prý též chutní. Podle Klvani nosí pasáčci jejich ostnitou kůži, zvanou "ježovinu", domů na podkuřování nebo na náhubky telatům a hříbatům při odstavení. Ježci mají prý různé hlavy, jeden psí, druhý koňskou, třetí prasečí a ti prý jsou nejlepší. Také Václavík udává, že na polévku býval vařen "sviňský" ježek v okolí Luhačovic.
Na pastvě byly oblíbeny také veverky, které jinak z naší kuchyně nadobro vymizely, snad až na zapadlé myslivny, kde se z nich tu a tam ještě dělávala silná polévka. Dříve však "veveřice" bývaly obvyklou zvěřinou, ba hledanou krmičkou, a to nejen u prstého lidu, ale i na panských hodokvasech. Doklad o tom uvádí Zíbrt z Popravčí knihy pánů z Rožmberka, kdež v XV. století vyznává úředně před právem Sýkora z Jablonce: "Táboři z Prachatic mají stavy u Hamršmída v Jabloncích a tu jim súsedé snosie a jiné věci k snědku." Také všechny kuchařské knihy ze XVI. století uvádějí různé předpisy na úpravu veverek.
Tak staročeské Kuchařství Kantorovo přináší návod jak veveřice má býti strojena, dále předpisy na veveřice v žluté jíše, černé jíše, veverku v prosté jíše nebo zase s cibulí, kterýžto předpis končí: "Veveřice také dobrá jest s cibulí aneb s jablky sušenými." Ale záliba pro veverky neměla dlouhého trvání; již v minulém století upadly veverky i mezi prostým venkovským lidem v opovžení.
...
..Kromě ryb a raků upravují si pasáčci i jiná studenokrevná zvířata; ačkoli se štítí hadů, ještěrek a plžů i žab, přece k jídlu neopovrhují ani touto havětí. Nejvítanější pečínku poskytují tu žáby, které ostatně v některých zemích, jako na sousedním Slovensku, lid chytá, na trh nosí i v post. ní dny upravuje. U násvšak byly žáby pouze východiskem z nouze. Tak vypravuje J. D. Pohory u Jevíčka: "Bývala někdy taková bída, že lidé chytali i žáby, ale jen do sv. Jiří. Potom prý nebyly dobré. Stehýnka vařili a jedli, tahali je z hrnce ještě polosyrové, jak se jich nemohli dočkat. Pasáčci pekou si stehýnka nabodnutá na rožni nebo pouze položená na rozpáleném a pomaštěném kameni. Dříve však nebyly žáby jen dětskou pochoutkou, nýbrž jedly se daleko častěji než nyní."
 


Komentáře

1 brown summer dresses brown summer dresses | E-mail | Web | 12. ledna 2013 v 17:18 | Reagovat

Its such as you read my mind You seem to grasp most concerning this, such as you wrote the book in it or something. I suppose that you just might do with some pics to drive the message home to a small degree, however other than that, this is great blog. a good read. ill definitely be back.
http://www.speakdress.com

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama