Spotřebiteli, biopotravinám můžeš důvěřovat!

12. prosince 2010 v 13:02 | richard |  Ostatní
Kontrole biopotravin může spotřebitel důvěřovat - biopotraviny nejsou podvod, přestože jejich kontrola není dokonalá. Takové je stručné shrnutí výsledků panelové diskuze na téma kontroly a certifikace biopotravin, která proběhla první prosincový den v Praze.

Vyplynulo z ní mimo jiné, že ekologické farmy a jejich práce je pod dostatečnou kontrolou certifikačních organizací (mohu potvrdit - sám jako ekologický zemědělec v přechodném období pro bioprodukci jsem tento týden každoroční řádnou kontrolu absolvoval! - pozn.autora). V dnešním příspěvku se tedy podíváme na výstupy ze setkání lidí zabývajících se ekologickým zemědělstvím.


Spotřebiteli je tak zaručeno, že potraviny, které ponesou na svém obalu uznané logo, skutečně splňují vyšší enviromentální standarty. Vedle klasických administrativních kontrol tak již probíhají i odběry biopotravin či částí pletiv pěstovaných rostlin přímo na pozemcích a jejich analytické zkoumání na přítomnost cizorodých látek a případných reziduí nepovolených postřiků.


Shrnutí jednotlivých diskuzních příspěvků

Ing. Martin Leibl, Ph.D., Ministerstvo zemědělství, oddělení ekologického zemědělství
Ekologické zemědělství a produkce bioporavin jsou jasně legislativně vymezena. Ministerstvo zemědělství má pak dozor nad dodržováním těchto pravidel. Pověřuje dle zákona o EZ kontrolní organizace (KEZ, Biokont a ABCert).
Biopotraviny musí dle zákona obsahovat nejméně 95% suroviny z certifikované biofarmy, 5% musí být ze seznamu povolených surovin (viz příloha 9 evropského nařízení 889/2008). Biovýroba musí být v případě souběhu s konvenční časově i prostorově oddělena; sklad biovýrobků musí mít též zřetelné oddělení. Označení BIO pak může nést jen kontrolovaný a certifikovaný výrobek - platnost certifikátu je 15 měsíců. Evropské logo pro bioporaviny je právně chráněno a je jednotné. Adjustáž též musí nést kód kontrolní organizace. Výrobek může být též označen logem pro národní bio certifikaci.

Dr. Ing. Josef Dlouhý, Prof.h.c., Bioinstitut, o.p.s.
Ekologické zemědělství má v České republice teprve dvacetiletou tradici, přesto je již na úrovni obdobných zemí EU. Všechny potraviny, jak konvenční, tak bio, jsou pod standartním dohledem SZPI, veterinární i hygienické kontroly, pěstitelé potom ÚKZÚZ či SRS. U biopotravin je kontrola nadstandartní, kontrole podléhá ne jen konečný produkt, ale pod dohledem je celý systém jednotlivých kroků výroby - doslova od semene až po výrobek na pultě v obchodě. Zemědělec prochází transformačním obdobím, které trvá u orné půdy 1 rok a u trvalých kultur 3 roky a poté je pravidelně podrobován dalším kontrolám. Paradoxně má bio ale i své odpůrce, kteří se často ohánější zcela iracionálními a až smyšlenými argumenty, např. že - bio je podvod - biopotraviny nejsou zdravější a kvalitnější - ekologické zemědělství je návrat k zastaralému způsobu hospodaření  - zdravý životní styl je fanatismus - bio je jen krátkodobý módní trend a dobrý byznys - biozemědělci "švindlují" ("práškují v noci") - ekologické zemědělství nás nemůže uživit - biopotraviny také obsahují rezidua chemikálií a jiné škodlivé látky - biopotraviny jsou přehnaně drahé - prostředí je dnes beztak natolik zničené, že nás již "biomóda" nezachrání atd.
Jedním z aktuálních problémů současného ekologického zemědělství je např. nedostatečný výzkum této oblasti, na což se váže nedostatečný tok relevantních informací do praxe.

Ing. Jan Dvorský, nezávislý poradce, ekologický zemědělec a výrobce
Ekologický zemědělec má jasné cíle - zavádí udržitelný systém řízení zemědělství (respekt k přírodě, zlepšuje a zachovává zdraví ekosystému a jeho stabilitu, přispívá k biodiverzitě, šetrně energeticky hospodaří a řádně pečuje o zvířata). Cíle kontroly EZ jsou také jasné: rovné podmínky farmářům i zpracovatelům, ochrana spotřebitelů i daňových poplatníků. Ekologický zemědělec od kontroly EZ očekává efektivnost jejich práce, transparentnost, důsledné informování veřejnosti o držitelích certifikátů, nepouštění problematických firem do EZ. A co ekologickému zemědělci na systému kontrol vadí? Jsou to: - Zbytečná byrokratická zátěž a formální provádění kontroly - Malá účinnost kontrol v případě účelově rozdělovaných podniků fyzických a právnických osob - Rezidua v bioproduktech a biopotravinách - bioskandály - Subjektivní hodnocení odchylek,neshod, produktů - Neschopnost vyřadit ze systému EZ nebo donutit k nápravě podniky, které dělají EZ ostudu - Zneužívání pravomocí pověřené osoby, arogantní chování a jednání pracovníků KS, neschopnost komunikace, byrokratický a technokratický přístup.

Ing. Pavel Moulis, Ekologický zemědělec
Pořadí kroků začínajícího ekologického zemědělce musí být takové: smlouva s kontrolní organizací - vstupní kontrola (prověří připravenost podniku pro vstup do EZ) - žádost o registraci na MZe - zahájení přechodného období - veškeré změny (změna výměry, majitele farmy, zařazení nového druhu zvířat, vyřazení
stávajícího druhu, převod na jiného majitele…) písemně oznámit kontrolní organizaci. Biozemědělci jsou částečně zvýhodněni - výší dotací i bodovým hodnocením u projektů z fondů EU. Naše farma hospodaří na 100 ha půdy, stádo krav tvoří 40 ks, vykrmujeme býky, chováme plemenná zvířata. Provozujeme též agroturistiku (ubytování, kurzy vaření, dětská pedagogika, jezdecký klub, kulturně-společenské akce. Jako vše, má i EZ a podnikání v něm své slabé i silné stránky. Existují zde též zajímavé perspetivní příležitosti rozvoje - zejm. na trhu.

No abych také připojil svůj názor, když už jsme na mém blogu....jak to tedy celé vidím já? Jak poznamenal jeden kolega-vinař, asi není na místě být dogmatik. Každý si ovšem může vybrat - zda bude hospodařit konvenčně, zda se přimkne k integrované produkci (prý jakýsi přechod mezi konvencí a EZ - osobně se domnívám, že je to spíše taková "o něco méně zlá konvence - je zde totiž stejně povoleno asi 90% toho co v konvenci - tedy vyjma ty nejhorší svinstva), zda se zaregistruje jako ekologicky hospodařící a nebo pojede ještě nějakou nadstavbou, kterou je například biodynamika nebo různá hnutí "vícnežbio" - např. tolik diskutované "Renaisence des Appelations", skupinku kolem biodynamického gurua Nicolase Jolyho atd. Asi je dobré se sice podle něčeho definovat, k něčemu se vymezit a pak najít svou, a přece jenom v něčem odlišnou cestu. Pokládám za velmi užitečné projít některou z crtifikací - tak si člověk i sám pro sebe ověří svoji schopnost sebedisciplíny v tom co budě konat doma a v tom co bude sdělovat navenek. Možná i proto jsem do EZ šel - samozřejmě s tím, že EZ není konečný cíl, spíše jen prostředek jak se dostat skutečně věrohodně dál a řešit zejména věci nadstavbové nad BIO. Ostatně, stavte se někdy na kus řeči u pohárku vína a nebo chcete-li se nám dostat pod kůži, navštivte nás na pár dní jako wwoofeři (www.wwoof.cz).

Jo, ještě musím zmínit jednu skutečnost k původnímu tématu dnešního blogu: projekt Panelové diskuse - Ekologické zemědělství a biopotraviny finančně podpořilo hlavní město Praha a Ministerstvo životního prostředí.
Více informací na www.biospotrebitel.cz

Richard Stávek
 


Komentáře

1 p.j. p.j. | 13. prosince 2010 v 10:43 | Reagovat

problém s jakoukoliv certifikací je v tom, že ve svém principu je to formalita, která funguje tak, že splníš-li to, to a to, máš nálepku. Je-li těch "to" málo, je těch nálepek hodně, protože se to leckdo naučí plnit jen právě tak na to splnění a bokem dělá klidně jiné nepodchytitelné prasárny. Pak je to jen nálepka jejíž hodnota pro zvíře, rostlinu a člověka je malá. Když je těch "to" hodně, všichni se té složitosti zaleknou a nálepek je tak málo, že o nich skoro nikdo neví, jako hnutí nemají váhu něco prosadit, nikam je nezvou jako poradní hlas, nešíří se, stárnou, vymřou. že teda zase šilhám po té Francii: tam se nálepkama certifikací zas až tolik nechlubí, ale je tam naprosto samozřejmé, že vinařovi je vidět až do kuchyně. Bez nutnosti křížového výslechu vám kdokoliv na první setkání vysype jak co dělá a proč to tak dělá. takže víte, že tenhle to dělá v podstatě bio/organicky, ale certifikát nemá, protože v tomhle bodě se rozhodl odlišovat proto a proto. A vy si můžete zvážit, jak moc je pro vás zrovna tenhle detail důležitý. Dozvíte se, jak dlouho kdo co nakváší, při kolika stupních, jak dlouho to leží v jakých sudech a čím to čiří. Pak je to svobodná volba si vybrat, jak si kdo myslí, že to je správně, a taková vína upřednostňovat, kupovat. Tady? Z vlastní zkušenosti s vyptáváním se vinařů/obsluh stánků, pročítáním webů a reklamních materiálů, až na opravdu ojedinělé výjimky, tady je všechno supertajné knowhow a vrcholně pozdezřelé, že se na to vůbec někdo ptá. Popravdě řečeno, Richarde, ani jsem se dohromady nikdy přesně nedozvěděl, jak děláš svá vína Ty. Nechceš tomu věnovat nějaký obsáhlejší text? Čemu věříš, čemu nevěříš, co děláš vždycky, co nikdy...nebo u Tebe taky tajný? :-)

2 Richard Stávek Richard Stávek | 13. prosince 2010 v 16:19 | Reagovat

Zmínil jsi v úvodu svého komentáře v podstate dva extrémy: (1) buďto je těch "to" málo a nálepku dostane každý a nebo (2)je jich moc a dostane to jen hrstka lidí. Jde o černobílé vidění pramenící z neznalosti, což není výtka, ale pouhé konstatování. Já než jsem se rozhodl zkusit tuto cestu, tak jsem přemýšlel o různých variantách, dokonce jeden můj úhel pohledu byl podobný tady tomu tvému. Teď ale, když se prokousávám všemi těmi zákoutími EZ a jeho samotné certifikace, si uvědomuji, že ač se to zvenčí může zdát jako neproniknutelná hradba a změť nařízení, paragrafů a vyhlášek, které se zároveň dají lehce bokem ojebávat, jde o propracovaný a logicky na sebe navazující systém, kde pozitivní přínos zcela nepochybně převáží nad čímkoli dalším. Zvýšená administrativní zátěž? ano, je to nutné, protože 95% našeho zemědělství je postaveno na chemii a pokud jsou zde ostrůvky budoucí naděje ve formě ekozemědělců (mým vroucím přáním je, aby EZ zkusilo a poznalo více a více lidí - ať už farmářů nebo z druhé strany konzumentů), je třeba je nějak zřetelně odlišit a administrativa a s ní spojené strašně otravné věci jsou jednou ze front na níž to lze řešit.
Ve Francii, že se nálepkami BIO až tak nechlubí? Zajímavé je, že Francie zaznamenává vůbec největší meziroční nárůst v přihláškách do EZ mezi farmáři ze všech evropských zemí. Někteří vinaři se jimi možná nechlubí i proto, že jako registrovaní v EZ pobírají nějaké platby na plochu (což může u některých konzumentů vyvolat nepřízeň - proč ho mám ještě platit ze svých daní?), musí mít po přechodném období nějaký bioprodukt - biologo nakonec třeba na flašku zepředu nedají, ale všichni co registrovaní jsou, mají na vinětě aspoň někde vzadu uvedeno, že víno je z ekologicky certifikovaných hroznů a kód certifikační organizace.
Píšeš o nepodchytitelné prasárně bokem  - můžeš mi prosím uvést nějaký příklad, jak by se toto mohlo odehrát a nebo nějaký konkrétní, pokud o něm víš? Budu rád a i ostatní čtenáři jistě také. Jistě, vše se dá ošidit, ale neobviňujme anonymně, škodí to nejvíc těm, co to dělají od podstaty poctivě.
Píšeš, že vinařovi je vidět až do kuchyně. Tys byl venku vždy jen na té druhé straně stolu, že? Já na západ od našich hranic strávil v devadesátých letech mnoho měsíců jako pracovník vinařských firem a můžu ti s klidem říct, že jim jde od toho degustačního stolu vidět do kuchyně asi tak stejně jako u nás - kde jsou ovšem vinaři méně naučení otevřené komunikace se zákazníkem - doufám alespoň prozatím! K té poznámce o tom že ses nedozvěděl nikdy dohromady jak dělám svá vína já...a myslíš že to jde? Podle mého názoru ne. Nikdo ti neřekne nikdy všechno - a to ne z toho důvodu, že by chtěl něco zatajit, ale prostě to je nepředatelné, to bys musel ten rok (vlastně i více, pokud počítáme hotové víno až v láhvi s vínětou a nachystané na trh) se mnou trávit 24 hodin. Můžeš mi říci, jestli se někdy stalo, že bych ti někdy odmítl odpovědět na nějakou konkrétní věc cos chtěl vědět okolo mých vín?
Víš, tím, že jsem nejprve 4 roky experimentoval s bio bez certifikace a nyní si to zkouším jaké je to i s certifikací (kterou zatím nemám, přechodné období), jsem dalek od toho, používat takové formulace jako "v podstatě bio/organicky". Nelze si říci, že tento jeden bod budu dělat odlišně, třeba zrovna bio, a tím pádem jsem sice necertifikován, ale jsem taky bio/organic. On je to totiž celý soubor určitých kritických bodů, které musíš nějak řešit. Samozřejmě, že v EZ je vymezeno, jak je řešit. Čili pokud si řekneš, že zrovna toto dělat budu a třeba i více a přísněji, ale tamto už ne, automaticky tě to nečiní jiným než je konvenční produkce. Jaká je věrohodnost pokud se holedbáš tím, že nepoužíváš selektované kvasinky či enzymy, ale do vinice v klidu pereš karcinogeny? Mluvit o výrazu tradičních či naturálních vín ve sklepě plném tanků z plastu a nerezu pod dusíkem, to taky asi nebude to pravé ořechové...
Ještě zpět k tomu mému - každý pěstitel registrovaný v EZ má mít k okamžité dispozici pro kolemjdoucího dokument přesně popisující celý podnik, včetně vyznačení všech pozemků v evidenci EZ v mapách a ten kolemjdoucí si vše může ověřit a případné své připomínky zapsat do dokumentu který by se dal nazvat jakousi Knihou přání a stížností :-) tak se stav, nahlédni, popovídáme si, projdi si naše parcely..

3 p.j. p.j. | 14. prosince 2010 v 9:35 | Reagovat

uf, to je na dlouhou, nekonečnou debatu :-) Měl jsem to někde sepsané, co mi konkrétně na bio předpisech vadí, dělal jsem na podobné téma takovou malou přednášku letos v únoru. ale nemohu to najít, tak jen stručně a namátkou: vadí mi, že jak je biozemědělců už docela hodně a točí se v tom velké peníze, mnohé zájmové skupiny lobují za to, aby se předpisy co nejvíce zmírnily, aby tzv. biozemědělci nebyli příliš znevýhodňováni vůči konvenční produkci. Výsledkem tohoto lobování třeba je, že dosud nebyly přijaty předpisy pro sklepní zpracování hroznů na biovíno, což jistě vyhovuje místním bioorganizacím, které dotazníky vybízely biovinaře, aby se připojili ke snaze zachovat co nejmenší odlišnost od konvenčního sklepního hodpodářství. Dál mi vadí poměrně děravá kontrola. řada těch předpisů je dost vágních a prováděcí předpisy to řeší čestnými prohlášeními biozemědělců a velmi sporadickými namátkovými rozbory. Jestli se za rok odeberou vzorky cca sedmi vinařským subjektům, z toho tři mají problém, ale my se to navíc nikdy nedozvíme, protože osoba provádějící kontrolu má nařízenou mlčenlivost, pak je takový systém naprd. Navíc sankce mohou zastrašit tak maximálně malého vinaře, protože je-li např. za prokázané použití zakázaného pesticidu (podotýkám prokázané - vždycky za to přeci může soused a vítr, že) maximální možná sankce 50000Kč, tak kolik větších vinařství to v silném infekčním tlaku odradí, že? Vadí mi, že biolimit pro postřik mědí (šest kilo na rok a hektar) lze překročit, pokud se některý rok tento limit nedočerpá po strop a pětiletý limit 30kg/ha zůstane zachován (dost by mne zajímalo, jak asi toto je kontrolovatelné - že by jen nahlédnutím do biovinařem psané evidence postřiků?). Vadí mi takové to klamání populárními články, že biopotraviny jsou bez éček (i biopotraviny mohou obsahovat éčka, tj. přídavné látky, jen je jejich seznam zredukován na ta v zásadě neškodlivá -  třeba biočedar a některé jiné sýry se mohou přibarvovat E160b), že se v bio nesmí hnojit minerálními hnojivy (nesmí se hnojit minerálními dusíkatými hnojivy, minerální fosforečná, draselná, hořečnatá, vápenatá hnojiva povolena jsou, i když tedy "jen" přírodně vytěžená, ne chemicky vyrobená. Ovšem mikroprvky se mohou dodávat i v podobě chemikálií) atd atd. Ale tos mne dotlačil tam, kam jsem nechtěl. Já nebojuji proti bio. Nemyslím si, že to je podvod, biovýrobky vítám, biozemědělce podporuji. Jen to právě odmítám vidět černobíle - ne všechno bez bionálepky je zlo a ne všechno bio je zlato, co se třpytí. Bio může být lepší, když se některé věci víc dotáhnou a budou lépe a více kontrolovat. V tom si myslím, že se shodneme, ne?
P.S.: Když už jsi utrousil o tom, že se do vinice perou karcinogeny, v této souvislosti si neodpustím potměšilou poznámku o tom, že v bio je povoleno mnoho postřiků na bázi řepkového oleje...obsahujícího karcinogenní kyselinu erukovou :-)

4 André André | 15. prosince 2010 v 22:08 | Reagovat

K vlastnímu tématu diskuse toho moc nemám, neb mne toto náboženství nechytlo, ale dovolím si dvě faktické poznámky k příspěvku od p.j.
1)Tzv. „éčko“ automaticky neznamená nějaký dryák (i když mezi nimi jsou), ale je to prostě kódové označení, pro zařazení do určité krabičky. Zrovna E160b je Annatto, což je přírodní extrakt z plodů tropického  stromu Bixa oregana, jehož hlavní součástí je karotenoidní barvivo bixin. Samozřejmě k dosažení syté barvy sýrů by bylo přirozenější krmit krávy mrkví, ale to bude dělal tak akorát Richard a ne komerční biozemědělci;-)
2) Kyselina eruková není karcinogenní a vlastně není přímo prokázané, že by byla člověku při běžném příjmu zvlášť škodlivá.
Jako nenasycená mastná kyselina s velmi dlouhým řetězcem narušuje metabolismus lipidů a u pokusných zvířat ve vysokých dávkách způsobuje akumulaci tuků v srdci. Kromě toho se v současnosti pěstují řepky s nízkou produkcí kyseliny erukové.

5 p.j. p.j. | 16. prosince 2010 v 7:42 | Reagovat

André: ano, máte v obojím pravdu pravdu. některá éčka jsou úplně v pohodě, zrovna to annato taky (i když...extrakt do čeho, kolik tam zůstane extrakčního činidla, s jakými příměsemi). akorát trvám na tom, že když se napíše "BIO - potraviny bez éček" je to lež a podvod. s tou erukovou to taky nebude tak horké, úmyslně jsem to demagogicky přepálil, pak jsem toho trochu litoval. ono v potravinářském průmyslu "jasně prokázaných věcí" moc není - výzkum toxicity/karcinogenity je dost drahý a když náhodou vyjde nějaká studie špatně, výrobci si zaplatí kontravýzkum, který vyjde třeba opačně, a pak už je to jen souboj právníků. že moderní odrůdy řepky mají snížený (nikoliv nulový) obsah kyseliny erukové je pravda, doufejme, že toho nebylo dosaženo genovou manipulací (některé odkazy na tahle novošlechtění vypadají dost hrozivě). podezření z karcinogenity se dohledává špatně, ale když si zadáte do googlu "erucic acid cancer", tak to něco málo hodí. ale s tou erukovou to byla z mé strany spíš provokace, beru to zpět (i když doma smažím jen na slunečnici, řepce se pro jistotu vyhýbám).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama