SM

12. listopadu 2010 v 6:00 | richard |  Reportáže
Svatomartinské. Před patnácti lety o tom ještě nikdo neslyšel a ve čtvrtek tohoto týdne se na nás valilo ze všech sdělovacích prostředků. Fenomén mladého vína je tu. 11. 11. v 11.11 hod. jsem postával jako ostatně stovky dalších na nádvoří čejkovické Tvrze či chcete-li zámku, abych spatřil Svatého Martina jak přijíždí na koni a přiváží demijon mladého vína.




Ostatně v Čejkovicích jsem v toto datum již poněkolikáté; doposud komorní atmosféra, blízké prostředí a mnoho známých... Ale nepředbíhejme: sdružení místních vinařů, mezi kterými jsem se před nějakým pátkem jednou ocitl, se schází ve čtvrtky a tvoří je zejméně mladší ročníky. Kluci jsou aktivní a založili sdružení Čtvrtečníci, které provozuje společný marketing a společně se prezentují na webové stránce vinozcejkovic.cz. Z mnohými z nich se znám z dob -náctiletí, kdy jsem hojně do Čejkovic (rodné obce mého prapradědečka Bartoloměje Stávka - *1850) jezdíval nejenom za vínem.





















Ač letos nenapadl sníh, vyšlo počasí alespoň vysvitujícím sluncem - loni spoustu lidí odradil déšť, letos bylo na nádvoří nabito. Podle organizátorů mladá čejkovická vína ochutnalo 285 lidí. 15 místních vinařů nabídlo hostům svá vína ročníku 2010, přičemž 34 z nich bylo certifikovaných a se Svatomartinským logem. Také letos mohou vinaři připravovat bílá, růžová a červená a letos poprvé i z odrůdy Muškát moravský.


Čejkovice měli letos jeden unikát: svatomartinské odstartování v 11 hodin a 11 minut probíhalo online přímo do éteru Českého rozhlasu v celostátním vysílání a to klasickým pípacím časovým znamením, takže nezasvěcený posluchač mohl být zmaten, že slyší tuto znělku po jedenácti minutách znovu. Reportáři ČRo i přenosový vůz byli na místě a mikrofon od jejich nezavřených úst běhal tu k soudku s klokotajícím vínem, tu k úrodu žehnajícímu knězi, tu k cinkotu skleniček připíjejících vinařů a nebo k hlášce Svatého Martina.




A klapot koňských kopyt spolu s gongem a fanfárami byl předzvěstí, že za několik okamžiků svatomartinské poteče proudem. Bránou na nádvoří přiklopýtal kůň nesoucí muže oděného v svatomartinském rouchu, který v jedné ruce třímal otěže a v druhé demijon mladého vína. Vinaři jej přivítali, za demijon poděkovali, víno se nalilo do sudu, odkud se již přes pípu rozčepovalo do džbánku a z něj jako již tradičně Jakub Šamšula naléval a naléval...

















...a pak už se nalévalo i na každém z patnácti stánků - bílé, červené i růžové. Škoda nás abstinujících řidičů! Příště na kole a nebo taktéž koňmo, aby se dalo něco přelíznout. I když, dokážu si to možná představit - šťavnatá kyselinka, svižné útlé tělo...





























Co bylo letos trošku čejkovickým zklamáním, že byl skromnější doprovodný gastronomický program - zdejší kdysi "prvoligový" Zlatý kopeček ani neotevřel, ve vinárně i v zámecké restauraci měli "jen" kačenu, v Alboru prý "husokačenu", když jsem se na ni stavil, po huse ani stopy a to i přesto že v menu bezostyšně tvrdili, že je to "husa". Dokonce po berbersku, s ovocem a karlovarským knedlíkem. Ovocem byly třešně, švestky, možná nějaké jablíčko a šťáva z něj substituovala zelí, docela úspěšně. Když jste ale naladění na husu, později pak na husokačenu a pak zase na husu a oni vám přinesou cosi připomínající kačenu, moc se neusmíváte. Ale bylo to dobré. Mastnotu spláchlo kyselkavé mladé víno, tak jak to má být.



Tož na zdraví. VIVAT SMvíno.























Mezi pracovními povinnostmi si chvilku na vzáejmné přechutnání vín našli i kolegové Libor Veverka a Jakub Šamšula.

 


Komentáře

1 p.j. p.j. | 16. listopadu 2010 v 18:07 | Reagovat

Tož Richarde, nevim, esli si toho zasloužím, ale vypadá to, že jsem snad první, kdo tu komentuje (aspoň někdy někde první). Tos mi udělal radost, že ses rozhodl ventilovat své posvátné i profánní okamžiky z životaběhu. Zajímavejch a chytrejch lidí se ještě celkem nechá najít dost, ale tys samorost zvláštního druhu, někdy pro mne těžko pochopitelný a proniknutelný - a to je určitě ten nejsilnější magnetismus, který mne bude ponoukat sem nakukovat často.Přeju ať tahle duchovní zahrádka vzkvétá. A když už jsme u toho SM, mohl bys mi třeba vysvětlit toto: mi přijde, že tahle svatomartinská jsou nepřirozeně urychlené spotřebky, za tři neděle sfouknutému nápoji z hroznů snad ani nelze říkat víno. Tak bych od autentika čekal, že tenhle lokální trend bude když ne ignorovat, tak tiše tolerovat, ale že i od Tebe se dočkáme nějaké rychloverze, toho jsem se nenadál. ale když mi vysvětlíš ty pohnutky, které Tě k tomu vedly, tak to třeba nahlédnu jinak.

2 Richard Stávrek Richard Stávrek | E-mail | 16. listopadu 2010 v 19:50 | Reagovat

Ano, Pavle, jsi první - a musím říci, že pro mne je to čest! Jsi jeden z lidí okolo vína, kterých si vážím pro jejich důslednou a poctivou práci. Ad SM: V.I: jsem dělal už loni a neřekl bych, že šlo o cokoli uspěchaného. Ostatně, mám ještě několik lahví 2009, bylo to zcela nesířené, nefoltrované i nečeřené a je to velmi k pití. Letošní je kyselkavější, vzdornější, ostřejší - ale jediné, kde se to mohlo uspěchat, je vinice. Ano, bylo třeba to utrhnout o nejméně týden až deset dní dříve než by bylo optimální, ale jinak by do lahví šlo kalisko ne-li rovnou burčák. Jak jsi se vlastně o tady tomto místě dozvěděl? Jo, toho mladého dělávám tak 100 až 150 lahví, takže vyloženě pár kousků...

3 p.j. p.j. | 18. listopadu 2010 v 7:31 | Reagovat

Jak jsem se o tom dozvěděl? Jednoduše - mám předplacený Vinařský obzor a čtu editorialy :-) Mimochodem tedy za blogery děkuji, že nás i oborový tisk vzal na vědomí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama