Kterak mnich Jan zachránil vinici opatství před nepřáteli

7. listopadu 2010 v 21:16 | richard |  Nedělní literární chvilka
Občas procházím antikvariáty a to nejenom kvůli starým vinařským knihám. Listuji i jiné žánry a tak jsem hbitě uchopil také sešitek od autora mého z oblíbených - Francois Rabelais: Gargantua a Pantagruel.Tento francouzský středověký duchovní, lékař a zejména spisovatele žil v letech 1490 nebo 1495 až 1553. V sešitku, který vydala Společná knohtiskárna v Pardubicích v roce 1913 je jedna z kapitol věnována popisu lítého boje o jednu klášterní vinici ve středověké Francii. (Repro z výše uvedené knihy)

Richard Stávek

"…tak sobě vedli a se pachtili, loupežíce a kradouce, až dospěli do Seuillé. Olupovali muže i ženy, brali, co jim do ruky přišlo a nic jim nebylo příliš nedostupným ani příliš těžkým. Jakkoliv tam ve většině domů zuřil mor, přece všude vnikali a uchvacovali vše, co bylo uvnitř a nikdo z nich přes to neupadl v nebezpečí této nemoci. Jest to dosti podivno, neboť faráři, vikáři, kazatelé, lékaři, ranhojiči a lékárníci, kteří šli navštěvovat, obvazovat, léčit, utěšovat a povzbuzovat nemocné, zemřeli všichni nákazou, zatím co tito ďábelští lupiči a vrahové vyvázli bez pohromy.
Vyplenivše takto celé město, hnali se v děsné vřavě na opatství. To však nalezli dobře zataraseno a uzavřeno. Proto táhl hlavní voj odtud dále k Brodu Védskému, kromě sedmi praporů pěchoty a dvou set kopiníků, kteří tu zůstali a bořili zdi vinice, aby mohli zkaziti veškerou úrodu vína.
Ubozí mniši nevěděli v té chvíli, ke kterému ze svých svatých mají se utéci pro ochranu. Pro všecky případy dali zvoniti všemi zvony, aby sešla se celá kapitula. Tam ustanovili konati krásné procesí obohacené mnohými modlitbami a litaniemi proti úkladům nepřátel a krásnými žalmy pro dosažení míru, jakož i
pro záchranu jejich krásné vlasti a dobrého krále.
Tehdy byl v opatství klášterní mnich jménem bratr Jan, mladý, dvorný, svěží, silný, obratný, smělý, dobrodružný, rozvážný, vysoký, hubený, s dobrou vyřídilkou a mocným nosem. Máme-li vše říci rázem, mohl-li se někdo nazvati dokonalým mužem, byl to on.
Tento bratr Jan, když uslyšel hluk, který způsobili nepřátelé v ohradě jejich vinice, vyšel, aby se podíval, co se děje a tu zpozorovav, že sklízejí na jejich vinici, kde pěstovali si mniši pro sebe něco do sudu, vrátil se na kůr chrámový, kde byli shromážděni mniši celí vystrašeni. Bratr Jan vida je, že jen zpívají žalm: "Proti útokům nepřátel . . ." pravil jim: "Pěkně, velmi pěkně tu zpíváte, ale vězte, že v naší vinici jsou nepřátelé, kteří si zase pěkně řeží hrozny a kazí révu, že tam jistě aspoň po čtyři nebo pět let nevypaběrkujeme ani jediného zrnéčka."
Tu převor kláštera přísně pravil: "Co zde chceš, proč maříš takto naši pobožnost? Odveďte jej do vězení!"
Ale bratr Jan se nedal a vyzval všecky, aby šli s ním chránit majetek kláštera proti nepřátelům.
A také hned svlékl svůj dlouhý hábit a uchopil hůl s křížem, jež byla vyřezána z pně jeřábového, dlouhá jako oštěp, na pěst silná a trochu také kdysi pomalovaná květy liliovými, dnes již skoro úplně setřelými. Tak vyšel v pěkném kabátci, použiv své kutny jako šerpy a se svou holí vrhl se tak prudce na nepřátele, kteří bez jakéhokoliv pořádku a bez praporu, bez trubače i bubeníka sklízeli jejich vinici. Neboť praporečníci a korouhevníci byli opřeli své prapory a korouhve o zdi, bubeníci pak otevřeli na jedné straně své bubny, aby je naplnili hrozny; též i trubky byly spoustou hroznů obtěžkány. Všichni byli rozjařeni.
Vrazil na ně tak prudce, aniž by byl vzkřikl "pozor", že je porážel napořád, oháněje se svou holí na pravo a na levo přesně dle pravidel starého šermu. Jednomu vyrazil mozek, druhým zpřelámal ruce i nohy, jiným přetrhal křční obratle, jiným zase rozbil slabiny, urazil nos, rozdrtil holeně, vymkl kosti, roztříštil předloktí.
Spatřil-li, že se někdo chtěl schovati do hustších rév, anebo že se chtěl někdo spasiti útěkem, nebo tím, že se škrábal na strom, mysle že tam bude v bezpečí, ihned mu natloukl přes hřbet.
Jestliže kdo ze staré známosti na něho křičel: "Bratře Jene, můj příteli, bratře Jene, vzdávám se!" odpovídal mu: "Protože musíš, ale současně odevzdáváš duši svou všem ďáblům!". A rázem
mu zasadil důkladnou ránu. Byl-li k tomu ještě někdo tak nerozvážný, že chtěl mu tváří v tvář odporovati, probodával ho naveskrz, jiným dával ránu ze strany. Věřte, že to bylo nejstrašnější divadlo, jaké bylo kdy kde k spatření.
Jedni volali k svaté Barboře, druzí k svatému Jiří, jiní k svaté panně Marii v Loretě. Jedni odevzdávali se v ochranu svatému Jakubu, jiní svatému rouchu v klášteře v Chambery, jiní zase vzývali svatého Jana z Angely, opět jiní svatého Maxima, svatého Martina a tisíce jiných dobrých, milých světců. Jedni umírali ani nemluvíce, druzí zas mluvili neumírajíce, jedni umírali při mluvení, druzí mluvili při umírání.
Někteří křičeli: "Zpověď! Zpověď! Zpovídám se . . . v ruce Tvé . . .
Křik sténajících byl tak veliký, že převor kláštera vyšel se všemi svými mnichy, kteří spatřivše ubožáky tyto tak zporážené po vinici a smrtelně zraněné, vyzpovídali některé z nich. Ale zatím, co kněží zpovídali,přiběhli novicové na místo, kde bojoval bratr Jan a tázali se ho, v čem by chtěl, aby mu pomohli.
Tento jim odpověděl, aby dorazili ty, kteří jsou po zemi. Tu novicové zanechavše své kutny pod zcela blízkým loubím, počali dorážeti ty, které bratr Jan byl těžce zranil. A víte, jakými to nástroji? Pěknými vinařskými žabkami, což jsou jen takové malé nožíky, jimiž malé děti v našich krajinách rozlouskávají ořechy.
Potom zahradil svou s křížem celý průlom, který byli učinili nepřátelé. Někteří z noviců odnášeli si do svých cel prapory a korouhve, aby si z nich pak nadělali podvazků. Tak pro svoji udatnost byli pobiti všichni z vojska, kteří byli vstoupili do vinice, počtem asi 13622 mužů, nepočítaje v to ženy a děti: to již se vždycky rozumí samo sebou.
Nikdy se nevrhl poustevník Maugis, o němž psáno jest v pověsti o činech čtyř synů Haimonových, tak udatně se svou holí proti Saracenům, jako to učinil mnich Jan proti nepřátelům se svou jeřábovou holí s křížem…".
(tento text byl zveřejněn již v roce 2006 v časopise Vinařský obzor)

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama